Jak jsme potkali bílého koně :)
Dnes jsme vyrazili na kratší procházku, protože celý den psiska řádila na dvorku zatímco jsme s mamkou natírali plot.
Procházka byla sice kratší, ale o to zajímavější
Vydali jsme se směrem na koňské pastviny, které nejsou vůbec daleko. Nad nimi máme také zahrádku, kde má celá rodina nějaký ten záhonek se zeleninkou nebo kytičkami a pár ovocných stromečků.
Procházeli jsme cestou mezi ohradami, kde se páslo asi šest krásných hnědáčků. Alespoň si Ašanty připoměla, co je to kůň Tato cesta mazi výběhy vede ke kolbišti a dál ke stájím, tak jsem se chtěla jít podívat co je u kolbiště nového. Minuli jsme výběhy a už jsem viděla roh kolbiště, bylo úplně prázdné...nikde ani živáčka, jen parkurové překážky. Trávu vyměnili za písek.....jen to mě napadlo, koukla jsem před sebe a proti nám se řítil menší bílý koník (velikosti většho hucula)...jen tak sám, jen s ohlávkou Před námi se zastavil a začal se pást, Miu jsem si radši zavolala a Aší nechala pobíhat....ta naštěstí pořád není sebevrah a neleze hned koním pod nohy. Rozhlídla jsem se a nikde nikdo, ke stájím od tud není vidět a je to k nim pár set metrů. Napadlo mě, že ho ke stájím dovedu, ale nechal se jen pohladit a odklusal si mezi výběhy. Tak jsme s psiskama vyrazili hledat nějaké lidi, co toho bílého frajera znají
Došli jsme ke stájím, kde jsem našla nějakou holčinu. Povídám jí, že jim šel bílej koník na procházku a jestli jim neutekl. Slečna se jen usmála a povídá mi, že to je schválně, že nemůže do výběhu, tak si tam tak volně pobíhá, poděkovala za moji zbytečnou snahu a my se zase vraceli po stejné cestě. Rozloučili jsme se s bělouškem a šli.....no jo jenže koník nás sledoval, vyklusával si za námi, jak oslík se Schreka, když se proměnil v bujného oře Nevim jestli se mu líbila Mia, Aší nebo já, ale rozhodně jsme ho upoutali. Jenže co teď, aby za námi nešel až k silnici......tak jme se otočili prošli zase cestu mezi výběhy směrem ke kolbišti, koník se naštěstí zůstal pást. asi nás podezříval, že ho chceme nalákat ke stájím. Od kolbiště vede ještě malá cestička na kopec kolem zahrádek, kde je i ta naše. Tak jsme se vydali tudy a pozorovali koníky pod kopečkem. Jenže zde si nějací lidé odkoupili kus pozemku, který vedl přes původní cestu a musela jsem s psiskama prolézt těsně kolem jejich plotu. Majitelé byli zrovna na zahradě a ještě mi vynadali, že tam není žádná cesta. Tak jsem se jich zeptala, jestli ta půda po které jdu je jejich...samozřejmě není, a jestli mi nějaký zákon zakazuje chodit po veřejných prostranstvích města.....a šli jsme dál.
Bílý koníček naštěstí zůstal mez pastvinami a k silnici jsme došli jen my tři... i když takovej koníček by mi vůůůůbec nevadil