Aší

Člověk nemusí nutně chodit na cvičák, aby měl vychovaného psa. Ale dle mého je důležité utvářet dobré jméno pejskařů a opravdu poslušnost cvičit, aby se pejsek mohl zařadit do běžného života na této přelidněné planetě a nežil v izolaci.....nebo častěji, nežil mezi lidmi a psy a všechny okolo neobtěžoval, jak můžeme vidět často v městských parcích. Samozřejmě je to vždy vinna člověka....

S Aší jsem po příjezdu domů (v 9.týdnech) začala trénovat přivolání, samozřejmě vše na pamlsky, na hračky s ohromnou pochvalou. Ze začátku si stačí jen kleknout a tím štěňátko zaujmete, nebo před ním můžete utíkat pryč, skákat, volat příjemným hlasem a ukazovat hračku nebo pamlsek...ano je to tak, prostě ze sebe dělat blázna, nestydět se.

Později pochopí, že voňavá mňamka nebo oblíbená hračka je jen u vás a že ji dostane za přiběhnutí k vám. Myslím, že každé štěndo to pochopí velmi rychle a je potřeba využít tu dobu, kdy se vás štěndo drží jako klíště a ještě se "bojí" toho velkého světa. Toto období totiž rychle skončí a štěně začne svět prozkoumávat, zjistí, že je spoustu voňavých věcí i mimo paničku, proto je důležité přivolání trénovat(ale nepřetrénovat) pořád a pořád a neustále odměňovat a chválit a hlavně NIKDY netrestat, když psík přijde k vám. 

Aší přivolávám jménem, když nemusí předsednout. Přiběhne, pochválim jí a dostane pamlsek, ať stojí či sedí na kterékoliv mojí straně těla.

Pokud chci, aby předsedla, tak volám KE MNĚ. Učila jsem jí to až po tom, co uměla přiběhnout na jméno a když přišla vedla jsem jí pamlskem směrek k mým nohám a nahoru a tak automaticky sedla. Už ve 3.měsíci spolehlivě rozeznala, kdy musí a kdy nemusí předsednout. Od začátku dávám pozor, aby si předsedala rovně, pokud si sedne křivě, tak o krok couvnu, řeknu znovu ke mně a tak se srovná. Vše probíhá v klidu, ve hře a za neustálého chválení. Baví jí to Přesnost vyžaduji kvůli budoucím zkouškám, pro běžný život to není podle mě důležité, jestli sedí zadečkem o 5cm vedle Samozřejmě nic není stoprocentní a pokud Aší na přivolání nereaguje rozběhnu se pryč a volám nadšeným hlasem, abych ji zaujmula.

Sedni je asi jeden z nejlehčích a nejpoužívanějších cviků. Štěně se ho naučí velmi rychle jen vedením ruky s pamlskem nad hlavičku štěňátka.

Na sedni se dá navázat Lehni a to zase vedením ruky s pamlskem mezi přední nožičky psíka a dopředu, tak se Aší naučila lehni.

A do třetice děláme ze sedni i lehni Vstaň, a to zase vedu rukou s pamlskem nahoru a dopředu, kdy si štěndo automaticky stoupne.

Sedni,lehni, vstaň jsem s Ašanty začala cvičit už první týden po příjezdu domů, vše zase formou hry, pomocí hromady pamlsků a vždy jen chviličku.  Malé štěndo tyto cviky velmi rychle pochopí, u staršího je většinou potřeba přidat ještě druhou pomocnou ruku a při vstaň mu podložit bříško. Je to velmi individuální.

Sedni, lehni, vstaň jsem začala učit přede mnou, kdy sedím na bobku a rukou s pamlskem štěndo vedu. Takhle to trénuji a i budu trénovat hodně dlouho a k tomu jsem ve čtvrtém měsíci přidala trénování tohoto u levé nohy...ale k tomu více až u cvičení K noze 

Dále už od začátku trénuji Drž a Pust, kdy drž říkám, když se Aší o něco přetahuji. Pust jsem učila tak, že při přetahování, jsem řekla pust a ukázala jí voňavou mňamku, tak automaticky pustila, aby mohla pamlsek zdlábnout. Tak se to naučila velmi rychle. Přetahování považuji za jednu z nejduležitějších součástí her páníčka a psa. Většina psů to miluje,naučí se na tom pouštět a hlavně donášet aportíky, protože vědí, že páníček se s nimi bude přetahovat. A tak se dostáváme k "aportování" , v uvozovkách proto, že za aportování u štěnda považuju hození míčku, kdy pro něj hned vyběhne a přinese mi ho, protože se chce potahat a blbnout se mnou, důležité je nechat mrňouse vyhrávat. Aší se hrozně ráda přetahuje a miluje aportování, míček mi pak vnucuje a když ji nechám vyhrát, tak na mě zase skočí a cpe mi ho do ruky, abych se dál přetahovala (mám míček s provázkem). Nikdy psa s aportíkem nehoňte, bude to brát jako největší srandu a nebude donášet.

Také trénujeme oční kontakt, který je v dnešní době hodně moderní a na vyšších zkouškách skoro vyžadovaný. Začali jsme tak, že pes sedí přede mnou a já v upažené ruce držím pamlsek. Pejsek má tendenci se dostat k ruce, ale nakonec to stejně jednou vzdá a koukne se vám do očí a to třeba jen na sekundu, ale tuhle chvilku vy nesmíte propásnout, řeknete vezmi a dáte pamlsek a tak to musíte opakovat do té doby než pochopí, že pamlsek je za koukání vám do očí. S Aší jsem ve fázi, kdy mi upřeně dívá do očí, většinou to pes pochopí velmi rychle. Pak se přesune pes k noze a tam se dělá to samé, musí koukat do očí i když pamskem pohnete, dáte ho k čumáku atd. Sedící u nohy to Aší začala trénovat ve 4. měsíci 

Později to má dospět k tomu, že při chůzi u nohy mi bude Aší koukat do očí.

K noze jsme začali trénovat na konci třetího měsíce. A to tak, že když Aší sedí přede mnou, tak ji pamlskem v ruce vedu kolem pravé nohy za sebou k levé noze a tam si sedne. U toho trénuji i oční kontakt. K noze za chůze jsme začali trénovat ve čtvrtém měsíci, kdy Aší vedu pomocí pamlsku u levé nohy a jdu do kruhu, na to je ale ještě dost času a nechci to uspěchat.

Pak Aší učím různé kravinky typu panáček, plazení a pac.

No a to je asi ve 4. měsíci Aší vše

Ještě bych chtěla říct, že většinu chyb ve cvičení poslušnosti dělá člověk, někdy z nevědomosti, někdy z blbosti, někdy ujedou nervy a někdy chybí důslednost, odměny a pochvala. Je vždy potřeba sáhnout si na svědomí a říct si co dělám špatně a nevymlouvat se, že pes je hloupý a nechce poslouchat........není to tak, pes by poslouchal rád, je jen důležté mu to vysvětlit správně

Okolo 5. měsíce se pomalu začínáme rozcházet u nohy s očním kontaktem, krůček po krůčku

A ještě dopilováváme naše kousky pro zpestření. A to hlavně Pac, Panáček, Plaz, Toč a Na druhou, Sudy........