Aší

Už s příjezdem Ašanty domů začala výchova, naučit ji jméno a začít učit přivolání je podle mě nejdůležitější bod a základ celého pozdějšího výcviku. Stavebním kamenem celého učení je MOTIVACE! Proč by za Vámi štěně chodilo, když je venku tolik zajímavých a neočuchaných věcí......no proto, že vy, páníček, jste mnohem zajímavější. Vlastně nejzajímavější na světě a na tom se potom dá stavět. Takže rada pro všechny: Udělejte se velmi velmi zajímavými a to pamlsky (které opravdu pes chce), hračkami, intonací hlasu a pohyby vašeho těla. Nedávno jsem četla, že pes je egoista, ano je to tak....neudělá nic pro vaše hezké oči (a to ani když už budete zoufalstvým plakat), pokud potká psího kamaráda, najde něco voňavého, prostě když najde něco, co ho velmi zajímá, tak se toho nevzdá jen proto, že vy chcete a nemáte mu co nabídnout. Takže buďte zajímaví a odměňujte, odměňujte a odměňujte.

Já u sebe neustále nosím pamlskovník plný dobrůtek, neustále pro mě znamená, že ho nasadím na kalhoty ráno když vstanu a sundavám ho večer, když ulehám do postele. Odměňuji úplně za vše co mě potěší, pokud nemám pamlsky necvičím.

Např. Za přivolání je důležité odměňovat neustále, moc chválit, přivolání je opravdu to nejdůležitější, co psa naučit.

Za fuj a ne též odměňuji pokaždé, pokud Aší něco žere venku, řeknu fuj a ona to pustí, ihned ji s nadšením odměním, je to takový směnný obchod, ona ví, že mam pamlsky, které ji moc chutnají

A tak je to se vším, pokud ji utírám tlapičky, kartáčuji atd, tak pořád dávám pamlsky, u štěňátka je to opravdu důležité, nebojte se odměňovat a chválit hodně často.

Tak to bylo takové obecné povídání, možná si řeknete, že je to samozřejmost, ano podle mě je. Ale k tomu abych to napsala mě přivedl jeden osobní zážitek, kdy jsem na jednom sídlišti potkala mladý pár s půlročním štěnětem křížence ohaře. Aší měla tenkrát tři měsíce a krásně se spolu vyblbli. Kluk mi pak povídá jestli už něco cvičíme, řekla jsem mu, že jo a on už se mezi tím chtěl pochlubit jak jeho pes poslouchá, zavolat na něj musel tak desekrát, sedni mu řekl na pětkrát a řikal to takovou intonací hlasu, že se divim, že to nakonec ten pes udělal....samozřejmě bez pamlsku, bez pochvaly......no každý má svůj styl a neříkám, že ten můj používaný je správný, ale mě vyhovuje. Zavolala jsem si Aší, vytáhla pamlsky z pamlskovníku, předvedla sedni, lehni, vstaň. A moooc jsem ji pochválila. Kluk mi na to řekl: "No tak takhle bych to dokázal taky". A tím mi to došlo, jak spousta lidí vůbec nechápe smysl pamlsků, myslí si, že pes je stroj, na kterého když budou řvát, bude poslouchat.....tak to ale není. Pes se nejdřív musí naučit poslouchat a to s radostí, aby CHTĚL poslouchat.